Příběh úspěchu Piana ve Znojmě

Většina občanů Znojma i našeho regionu si letos všimla novinky v centru města. Nenápadný, desítky let starý kus dřeva dokázal divy. Piano rozeznělo ospalé náměstí a přilehlé uličky, zahrál si na ně skoro každý, kdo trochu uměl, a na facebook Piano ve Znojmě přišly stovky fotografií a videí nadšených pianistů od nejmenších dětí až po zkušené hráče.

Samotný projekt piana na ulicích odstartovala před deseti lety poměrně vtipná událost. Vlastník piana se přestěhoval, ale nemohl dostat objemný náklad po schodech do nového příbytku. Nechal jej tedy dočasně na ulici a občas slyšel, jak na něj někdo nesměle zahrál pár tónů. Jiný by se možná vztekl, ale tento pán měl radost a chtěl povzbudit další pianisty, aby jeho nástroj využili. Instaloval na něj cedulku zvoucí ke hře, a první veřejné piano bylo na světě.

Umělec Luke Jerrem se tímto příběhem nechal inspirovat a zahájil celosvětovou expanzi. Prvních 15 pian umístil v britském Birminghamu. Následovalo Sao Paolo a další velká města v Evropě, Americe a Austrálii. V České republice uvedl projekt v život Ondřej Kobza. Začal pěti piany v Praze. Dnes už je míst, kde si můžete zahrát, přes 40. Jedním z nich je i Znojmo.

Když jsme s partou přátel na jaře seděli v hospůdce, z tradičních pivních řečí se zrodila i odvážná myšlenka na oživení mrtvého centra města. V telefonu jsem našel číslo na Ondřeje Kobzu, kterému se to podařilo v Praze. „Haló, tady Znojmo. Co všechno bychom měli udělat, abychom sem dostali piano?“ Začal kolotoč povinností, které jsme si ani nedokázali představit.

12047328_433831166808824_278446666_nPiano naložili mí pražští přátelé, dopravu zajistil Přemysl Karpíšek. Ve Znojmě skládali Tom Procházka, ladič, já a náhodný kolemjdoucí. Svědomitým ladičem se stal Luboš Kabilka. Místo jsme domluvili v samém srdci města v podloubí obchodního domu Dyje. Věnovali jsme první židličku, tu někdo ukradl. Druhou věnoval neznámý donátor. Tímto chci před všemi zmíněnými hluboce smeknout a poděkovat jim.

Na zamykání a odemykání piana jsme stejně jako zbytek republiky oslovili městskou policii. Ta si vzala čas na rozmyšlenou a po poradě odmítla. V ostatních městech se zamykáním soukromého majetku ve veřejném prostoru problém nikdo neměl, ve Znojmě to ale z nějakého důvodu problém byl. Nás to však nerozházelo. Na výzvu se ozvali dobrovolníci z řad občanů a zamykání i odemykání jsme zajistili sami. „Piano ve Znojmě? Jste se zbláznili. Tady vám to rozflákají!“ Slyšeli jsme mnohokrát na začátku svého snažení. Nevzdali jsme to, a dobře jsme udělali.

Zamykali jsme a odemykali pro vás. Když někdo v noci urval petlici se zámkem, ráno jsme telefonistům trpělivě odpověděli na stížnost, poděkovali za ohlášení a přidělali petlici novou. Když chtěl pianu někdo ublížit, vždy se našel někdo z vás, kdo nástroj ochránil a příběh nám předal. Když si Pavel Kovařík stěžoval ve Znojemsku na hluk, vyšli jsme mu vstříc a začali v pracovních dnech zamykat dříve. V srpnu jsme za to vše na setkání piano-pěstitelů dostali ocenění za nejlépe vedený projekt piana v České republice.

Piano se s veřejným prostorem rozloučilo před Vinobraním. Ale nezmizelo z povrchu zemského. Přesunulo se do kavárny Corso, kde bude rozdávat radost v zimních měsících. Přijít si na ně zahrát můžete kdykoliv. Od rána do večera, a jako bonus bude jednou týdně živý koncert. Piano a jeho život se všemi informacemi můžete sledovat na facebooku Piano ve Znojmě.
Závěrem chci poděkovat všem, kteří pro piano a své město něco udělali nebo udělat teprve chtějí. Kontaktovat nás můžete třeba na mém osobním mailu jakub.krainer@seznam.cz.
Pianem jsme neskončili. Piano je první odškrtnutý cíl ze seznamu. Další budou brzy následovat.

Jakub Krainer